CHYTIL Václav, Dr., prof. [ Личность ]
prof. Dr. Václav Chytil
významný národohospodář a následovník Englišův, také poslanec lidové strany
Václav Chytil byl vzácný člověk. Jeho život, osud a dílo si zaslouží naši pozornost a úctu. V letech našeho mládí stráveného ve Slavičíně jsme se vzhledem k našemu věkovému rozdílu a studiu na školách v různých městech nepotkali. Více než 20 let po jeho smrti a 10 let po mém návratu do vlasti jsem poznal jednoho z jeho spoluvězňů, Dr. Antonína Suma, posledního tajemníka Jana Masaryka, ministra zahraničních věcí Československé republiky po 2. světové válce. Ten mně ve svém dopise z 16. července 2001 mimo jiné napsal: "... Neměl jsem tolik zajímavých zážitků jako Vy, ale setkal jsem se s mnoha výtečnými lidmi, zvláště po našich kriminálech i v lágru Vojna. Mezi nimi byl i slavičínský rodák prof. Dr. Václav Chytil, významný národohospodář a následovník Englišův, také poslanec lidové strany - ten by si zasloužil ve Slavičíně nějakou desku.. Jeho vdova ještě žije (90). Takže Slavičín již znám...”
Díky dalším informacím od Dr. A. Suma, z rozhovorů s paní Dr. Zdeňkou Chytilovou, její rodinou a z knihy Alana Levyho o životě o českých vězňů v komunistických lágrech jsem si začal dávat dohromady mozaiku osobnosti Václava Chytila a doby, kterou on protrpěl a které jsem se já díky svému odchodu do ciziny sám vyhnul. Při čtení některých jeho spisů, které před smrtí přepsal na psacím stroji, jsem poznával vědeckou a morální kvalitu tvůrčího člověka, který místo toho, aby mohl sloužit vlasti a aby se stal vzorem druhým, hlavně mladým lidem, byl utlačován a týrán. Ve vězení byla jeho tvůrčí činnost omezena, ale přesto se nikdy nevzdal a zanechal po sobě dosud nepublikované knihy, z části propašované z vězení, které jsou pokladnicí moudrosti.
Jeho moudrost a lidskost vyjadřují dvě věty z jeho do dnes nepublikovaného manuskriptu "Vzpomínám si”. "Nelítostnou a bezohlednou ruku vůči jiným může zadržet jen to, vidíme-li v tvářích jiných nikoliv pouze fotografie neznámých nám lidí, "sčetné” statistické jednotky, nýbrž fotografie lidí jinými milovaných, uctívaných, velebených, ačkoliv z hlediska soudného uvážení jsou to jen tuctoví lidé jeden jako druhý. Humanismus má své kořeny v citovém soužití s jinými a v oslavě tuctového člověka.”
Tento muž si opravdu tu panem Dr. A. Sumem navrhovanou pamětní desku zasloužil.
Slavnostní odhalení pamětní desky ve Slavičíně 27. října 2002
Slavičín, říjen 2002 Jan Pivečka
