HRADY A ZÁMKY HISTORICKÁ MISTA CÍRKEVNÍ PAMÁTKY PAMÁTKY UNESCO HOME PAGE HOME PAGE 15 KRKONOŠE 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 10 VÝCHODNÍ ČECHY 09 ČESKÝ RÁJ 08 ČESKÝ SEVER 07 SEVEROZÁPADNÍ ČECHY 06 ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ 05 PLZEŇSKO 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY 01 PRAHA 02 OKOLÍ PRAHY PO RUSSKI POLSKI FRANCAIS DEUTSCH ENGLISH ČESKY KONGRESOVÁ TURISTIKA AKTIVNÍ DOVOLENÁ PŘÍRODA LÁZNĚ 14 SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO 13 STŘEDNÍ MORAVA 12 JIŽNÍ MORAVA 11 VYSOČINA 04 ŠUMAVA 03 JIŽNÍ ČECHY
Pondělí 20.11.2017
 

REGION VÝCHODNÍ ČECHY
Vyhledávací centrum
Rejstřík regionu
Katalog KUDY Z NUDY
Databanka akcí
Dopravní přístupnost
Destinační management
Příroda a její ochrana
Biosférická rezervace UNESCO
Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
Památky a zajímavosti
Památky UNESCO
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady a zámky
Kultura, zábava, sport
Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Aktivní dovolená
Folklor a tradice
Etnografický region
Etnografický subregion
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
Turistika a volný čas
Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Vinařská turistika
Pohádkové regiony
Lázeňství
Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
Kongresová turistika
Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Ubytování a stravování
Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality

MARTINŮ Bohuslav

MARTINŮ Bohuslav (* 8. 12. 1890 Polička, + 28. 8. 1959 Liestal, Švýcarsko) - český skladatel, houslista a pedagog

Bohuslav Martinů, syn ševce a pověžného, se narodil v bytě o jedné místnosti na věži kostela. Do školy začal pro tělesnou slabost chodit až v 7 letech, od 10 let se pokoušel o kompozici. Jako žák houslové hry na pražské konzervatoři (1906-10) neprospíval, musel opakovat 2. ročník, neobstál ani ve varhanní třídě a v červnu 1910 byl z konzervatoře vyloučen pro nenapravitelnou nedbalost. Martinů později označil školní režim pražské konzervatoře za "kaprálský". Vlastní kompoziční pokusy ho však dále lákaly, stejně jako každodenní návštěva koncertů a opery. Žil v Poličce jako učitel houslí, nakrátko se stal roku 1914 výpomocným členem České filharmonie u 2. houslí. Válku prožil v Poličce, do vojska odveden nebyl.

V lednu 1919 byla Českou filharmonií a za účasti prezidenta republiky provedena jeho tradicionalisticky pojatá vlastenecká kantáta Česká rapsodie, což se mu stalo velkým povzbuzením. Na jaře 1919 se zúčastnil zájezdu orchestru Národního divadla (ND) do Londýna a do Paříže, na podzim 1920 byl přijat do České filharmonie, kde se mu tři sezóny spolupráce s dirigentem V. Talichem staly velkou uměleckou školou. Ve 32 letech se dal znovu zapsat jako student kompozice na pražskou konzervatoř do třídy J. Suka, ale studia opět nedokončil. Na podzim roku 1923 získal tříměsíční stipendium do Paříže, kde se stal ve skladbě soukromým žákem Alberta Roussela. V létě 1924 se vrátil do Čech a v Poličce složil přelomovou skladbu svého uměleckého vývoje, sportovní tematikou inspirovanou symfonickou větu Half-time (Poločas).

Po premiéře baletu Istar v Národním divadle se Martinů v říjnu 1924 vrátil do Paříže, aby tam za velmi skromných podmínek žil už trvale. Zaujaly ho civilizační náměty. Orchestrální La Bagarre (Vřava), inspirovaná Lindberghovým přeletem Atlantiku, byla poprvé provedena v Bostonu (1927) za řízení Sergeje Kusevického a stala se prvním světovým úspěchem Martinů.

Koncem 20. let se v jeho tvorbě nakrátko objevily jazzové prvky (Kuchyňská revue, Jazzová suita, Sextet pro dechy a klavír aj.) a dadaistické podněty (miniopera Slzy nože, celovečerní "filmová opera" Tři přání atd.). Po nich se jako silný inspirační zdroj prosadila česká lidová píseň a lidové zvyky: baletní pásmo her, pohádek a říkadel Špalíček (ND 1933), operní cyklus inspirovaný středověkými hrami Hry o Marii (ND 1936). Komika a tradice lidového divadla se spojily u jednoaktové rozhlasové opery Veselohra na mostě (podle Klicpery; 1. provedení v Paříži 1935, přeložena do mnoha jazyků, ještě 1951 získala v New Yorku cenu newyorské kritiky jako opera roku), tradice commedie dell'arte, pařížské pantomimy a českého lidového divadla se prolínají v Divadle za branou (Brno 1936). Následoval cyklus skladeb na lidové texty Kytice (1937). V koncertní tvorbě Martinů se jako další inspirační zdroj objevil vliv barokní hudby, který vyvrcholil skladbami jako Concerto grosso, Dvojkoncert, Tre ricercari.

Setkání s dílem francouzského dramatika Georgese Neveuxe opět vrátilo Martinů k poetismu a k surrealismu: premiéra opery Julietta (o níž řekl: Je to vlastně jakýsi bizarní sen) dne 16. března 1938 v pražském ND v nastudování V. Talicha měla trvalý ohlas.

Po obsazení Československa nacistickými vojsky prožíval Martinů intenzívně přípravu české kolonie ve Francii na vojenský odpor, z čehož vzešla kantáta Polní mše, zamýšlená k provozování v plenéru. Z obsazované Francie prchl Martinů se svou francouzskou chotí přes Lisabon do USA, kam dorazil v březnu 1941. Teprve zde a po padesátce začal komponovat symfonie; v letech 1942-46 složil každoročně jednu. Jejich nastudování se ujímaly čelné americké orchestry, zvláště Bostonský symfonický orchestr s dirigentem Kusevickým. Na zprávu o vyhlazení Lidic reagoval v srpnu 1943 symfonickou větou Památník Lidicím (premiéra 28. října 1943, Newyorská filharmonie). Počínaje rokem 1942 učil Martinů v letních kursech předních hudebních institucí včetně Princeton University, kde se seznámil s Albertem Einsteinem, pro jehož amatérskou houslovou hru složil Madrigal Stanzas.

Po válce se chtěl Martinů věnovat pedagogické práci v Praze na mistrovské škole pražské konzervatoře. Pražští skladatelé-pedagogové však o jeho návrat nestáli, jednání se vlekla a v červenci 1946 utrpěl Martinů při pádu z neohrazené strany balkónu v zámku Great Barrington těžký úraz s dlouhodobými následky. Po komunistickém převratu v únoru 1948 naděje na jeho návrat padly, protože tvorba emigranta a zaprodance buržoasie Martinů byla totalitními hudebními ideology Miroslavem Barvíkem a Antonínem Sychrou prohlášena za "formalistickou".

Martinů zůstal v USA do roku 1953, kdy v New Yorku dokončil svou 6. symfonii Fantaisies Symphoniques (Symfonické fantasie). Od května 1953 pobýval opět ve Francii, tentokrát jako stipendista newyorské Guggenheimovy nadace. Po posledním pobytu v USA (1955-56) získal na školní rok 1956-57 místo na American Academy of Music v Římě jako composer in residence. Poslední léta života prožil rakovinou žaludku trpící Martinů ve Švýcarsku jako host mecenáše a hudebníka Paula Sachera.

V posledním tvůrčím údobí se Martinů soustředil k velkým námětům světové literatury: kantáty na anglické texty The Epic of Gilgamesh (Epos o Gilgamešovi, 1955) a The Prophecy of Isaiah (Proroctví Izaiášovo, 1959), na anglický text komponovaná strhující opera The Greek Passion (Řecké pašije podle románu Nikose Kazantzakise, 1957). Paralelně s tím vedla silná touha po domově skladatele k tvorbě menších lyrických děl: Otvírání studánek (1955), Nonet, Variace na slovenskou lidovou píseň pro violoncello a klavír, Zbojnické písně, Madrigaly na texty moravských lidových písní a další. Zanechané dílo zahrnuje kolem 400 titulů.

Martinů zemřel v kantonální nemocnici v Liestalu a byl pohřben na pozemku Sacherových poblíž usedlosti, kde delší čas žil a komponoval. Po 20 letech bylo jeho balzamované tělo exhumováno a převezeno k pietnímu pohřbení do rodné Poličky (27. srpna 1979), kde již předtím byla dle svého přání pohřbena jeho žena.

LOKALIZACE


Typ záznamu: Osobnost
AKTUALIZACE: 2, 16.11.2004 v 11:56 hodin
Copyright 1998-2017 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
ATUR ČR
Podmínky členství ATUR ČR
Aktuality
Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR