historik, jezuita

* 3. 12. 1621 Hradec Králové
† 28. 11. 1688 Praha

Sedmé dítě rodiny zchudlého měšťanského šlechtice Lukáše Balbína. Kmotrem mu byl vévoda Albrecht z Valdštejna. Od r. 1631 žil s matkou v Častolovicích na panství Oppersdorfů. Studoval na gymnáziích v Broumově, Jičíně, v Praze a Olomouci. V r. 1639 začal v Praze studovat filozofii. V r. 1649 byl vysvěcen na kněze a zároveň jmenován mistrem svobodných umění. Do r. 1662 se věnoval učitelství, v té době vznikla řada jeho latinských učebnic. Za své vlastenectví, boj za práva a spravedlnost byl v r. 1662 ze škol odvolán. Bohuslav Balbín napsal přes 80 knih, z nichž asi polovina byla vytištěna. Největší význam mají díla historická, Životopis Arnošta z Pardubic, Výtah z dějin českých, Obrana jazyka českého, česká vlastivěda Rozmanitosti z historie Království českého. Je pochován u sv. Salvátora v Praze.